ČT24 například dnes vysílala přímý přenos z porodu paterčat. Zajisté je to ojedinělá událost, ale v porovnání se statisíci lidí bojujících proti čím dál více nedemokratickému režimu státu, který je členem Severoatlantické aliance a usiluje o členství v Evropské unii, porod paterčat je přecejen dost banální. Tureckým nepokojům například ve včerejším vydání Událostí nevěnovala Česká televize žádnou pozornost. 

Bouře, kterých jsou lidé v Turecku v těchto dnech svědky, nejsou jen obyčejné demonstrace. Lidé totiž už nejsou spokojeni s tím, jak se jejich vláda čím dál více přiklání k muslimské fundamentalistické orientaci a autoritářskému způsobu vládnutí. Není to jen iniciativa malého množství angažovaných lidí, ale přerůstá v celospolečenský boj proti nenáviděnému režimu, reprezentovanému premiérem Recepem Tayyipem Erdoganem. 

Mladí lidé, kteří měli šanci přičichnout k tomu, jak funguje svoboda v západních zemích, ani nemohou být se současnou situací spokojeni. Přihlédneme-li k tomu, že mladí lidé dnes tvoří 40% celé populace Turecka, nedá se čekat, že se nechají jednoduše zastrašit praktikami, k nimž neváhají přistoupit vládní policisté.

HNDialog na Facebooku

Názorový server HNDialog najdete také na Facebooku ZDE

Média se soustředí hlavně na to, jak vypadá situace v Istanbulu. V jistém směru větší a intenzivnější jsou však protesty a demonstrace v Ankaře. Ambasády doporučují cizincům opustit zemi anebo alespoň dočasně nevycházet z domů. Centrum Ankary je zamořeno slzným plynem, lidé radši neotevírají okna. Na ulicích hoří auta, zapalované provládními provokatéry. Policie používá v hojné míře vodní děla a neváhá přistoupit k násilí a brutalitě. Na internetu se objevily fotky a video zastřeleného mladíka jedním z policistů.

Rozhodl jsem se stručně přepsat autentické svědectví jednoho z mých kamarádů, který zažil celé protesty na vlastní kůži:

"Brutalita, s kterou zasáhli policisté proti poklidnému protestu proti zrušení parku na istanbulském náměstí Taksim přiměla lidi v celém Turecku vyjít do ulic. Centrum Ankary bylo v pátek válečnou zónou. Lidé se snažili dostat k sídlu vlády v centru Ankary, opakovaně je ale policisté zahnali do vedlejších ulic. Hojné používání slzného plynu demonstranty neodradilo ale naopak vybudilo k větší aktivitě. Řidiči jezdili do sousedství, kde žije premiér Erdogan a dlouho do noci mu doslova troubili do oken.

Obrovská masa se seskupila v jedné z vedlejších ulic a začala pochodovat vstříc hlavnímu náměstí Ankary ve čtvrti Kızılay. Policie ale s pomocí vodních děl, ozbrojených vozidel a obrovského množství slzného plynu protestující zahnala. Muži zákona cílili úmyslně přímo na občany s cílem je minimálně zranit.

Policisté začali později útočit i na bary v ulici známé nočním životem. Lidé reagovali útokem na ozbrojená vozidla, před kterými museli své kolegy a známé mnohdy bránit zatáhnutím do průjezdů domů. Vlastníci aut zaparkovaných na ulicích se snažili bránit svá vozidla před zničením vodními děly a odměnou jim byla pouze nesčetná zranění. Policisté vyzývali megafony demonstranty k zastavení filmování a fotografování. Kdo se vzepřel, byl brutálně zbit.

I přese všechno se ukázala solidarita mezi občany. Lidé v okolních domech pomáhali posprejovaným, poskytovali jim ručníky, první pomoc a vodu.

Plánem protestujících následující den bylo sejít se ve čtyři hodiny odpoledne a pochodovat směrem k vládním budovám. Policisté zakročili ještě brutálnějším způsobem. Vybudovali barikády a donutili tak dvacet tisíc protestujících pochodovat na hlavní náměstí místo na budovy vlády. Nepotvrzené zprávy hovořily o tom, že policisté mají povoleno zastřelit kohokoliv, kdo by se pokusil překonat barikády ve vládní čtvrti.

Moje ulice byla čtyřikrát zamořena slzným plynem. Internet je neustále vypínán a zpomalován, aby odradil svědky vystavit fotografie a videa na web. Z každé hodiny funguje internetové připojení zhruba jednu minutu. 

Výsledkem celé situace je slib ministerstva vnitra vše vyšetřit. Těm, kteří znají poměry v turecké vnitrostátní politice, je ale jasné, že je to pouze zastírající manévr. Vláda obětuje nějaké nižší úředníky a celá věc bude vyřešená. Iniciátory pouličního násilí byli mnohdy nastrčení provokatéři nebo samotní strážci zákona. Více než tisíc policistů ukončilo v reakci na neadekvátní zásahy na protest svou službu. Do dění se zapojila i armáda. Vojáci však často pomáhali protestujícím, poskytovali jim plynové masky. Několikrát se dokonce dostali do slovních potyček s policií. Ačkoliv to vypadá, že oficiálně stojí na straně vlády, zdá se, že nakonec bude tiše přihlížet a skrytě podporovat demonstranty."

Tohle svědectví není starší než několik hodin. Pokud je alespoň polovina pravda, pak situace je mnohem horší, než si lidé zvenčí dokáží představit. Velmi zajímavá je role armádních sil, které premiér Erdogan postupně odstavil od moci v průběhu svého vládnutí. Nakonec ale právě ony mohou být rozhodujícím faktorem. Otázkou je, jestli se postaví na stranu vládní nebo na stranu lidu. Vypadá to, že protesty budou pokračovat a zatím se nezdá, že by se měla situace rychle zlepšit a vyřešit.